O vlkodavu
Tyto stránky jsou určeny každému, kdo fandí tomuto plemeni. Díky své velikosti se jich lidé bojí, ale kdo irského vlkodava má, nebo s ním přišel do styku ví, že že jsou to velmi přítulní mazlíčci. Také není znám případ, že by vlkodav napadl dítě, nebo svého pána. Ale kdo ho zažil při procházce v lese, když zavětří vysokou, ví, že jakékoli volání je zbytečné. V tu chvíli se totiž změní v lovce. Proto je lepší tomu předejít a vyhýbat se místům, kde by se mohl s lesní zvěří potkat. Mohlo by se stát, že by tam mohl být myslivec, který je připraven střílet na vše, co se hýbe, jak se již několika chovatelům bohužel stalo. Proto rádi přivítáme vaše zkušenosti a názory.
Foto zdroj:Nadační fond irský vlkodav
Druhové zařazení psa: Chrti
Výška v kohoutku: Pes min. 79 cm, fena min. 71 cm
Hmotnost: Pes min. 54,5 kg, fena min. 40,5 kg
Země původu: Irsko
Doba vzniku plemene: již ze starověku
Původní využití : Lov vlků, pomocník při válečných výpravách, lovecký pes
Základní charakteristika:Rodinný společník, hlídač, lovecký pes, druh srsti, speciální péče
Srst je drsná, hrubá a tvrdá a zvlášť dlouhá nad očima a na spodní čelisti. Barva může být šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, plavá
Základní charakteristické vlastnosti plemene
Doma je Irský vlkodav jemný až něžný, je rozvážný, vyrovnaný, přátelský a velmi oddaný svému pánovi. Svoji rodinu miluje a je jí bezmezně věrný. Dobře se hodí i k dětem, kterým neublíží, ani když ho obtěžují. Když ho to už nebaví, prostě se otočí a odejde.
Celkový vzhled plemene
Je to velký, silný a svalnatý pes, který však působí elegantně a lehce, na rozdíl třeba od těžké a mohutné Německé dogy. Má dlouhou hlavu s nepříliš širokou lebkou, dlouhou čenichovou partií, silnými zuby s nůžkovým skusem a malýma, složenýma ušima. Krk má dlouhý a svalnatý, hruď velmi hlubokou, prsa široká, bedra klenutá, břicho vtažené a ocas silný, dlouhý a lehce zahnutý. Hrudní i pánevní končetiny jsou rovné, svalnaté s přiměřeně velkými, okrouhlými tlapami a silnými drápy.
Fyzické vlastnosti, pohyb
Přes svoji velikost se dokáže přizpůsobit i menšímu prostoru a je možné ho tedy mít i třeba v panelákovém bytě. Potom je ale třeba několik vycházek denně a alespoň jedna delší, protože Irský vlkodav musí mít pohyb. Pokud žije v domku, je z něho výborný hlídač, který ale vetřelce nenapadá, pouze ho zastraší, vědom si své velikosti a síly.
Společenská charakteristika
Irský vlkodav je od přírody přátelský a milý pes, který dobře vychází s lidmi i s ostatními psy. Při kontaktu s menšími zvířaty se u něj téměř vždy projeví lovecký pud, ale do jaké míry, to záleží na povaze konkrétního psa a na jeho socializaci. Je to lovecký pes, který honí zrakem, tzv. „sighthound", ale dokáže i stopovat, přestože nemá v psí říši právě ten nejlepší čich.
Výchova plemene
Výchovu je nutné začít v nejútlejším věku psa, protože později již není výchova tohoto obrovského psa snadná. Nevychovaný irský vlkodav se stává paličatým, a je pak svému pánovi i okolí spíše na obtíž než pro radost. Důsledný výcvik poslušnosti je dobrým předpokladem, aby se z irského vlkodava stal poslušný a neodolatelný společník. Tento pes se rád učí, a cviky poslušnosti zvládá dobře a poměrně rychle. Výcvik vyžaduje nejen důslednost, ale také citlivost a laskavé vedení. V žádném případě není vhodné u tohoto psa rozvíjet agresivitu, pozná sám,kdy je potřeba zaútočit. Ačkoliv vlkodav není přímo pracovním psem, je schopen absolvovat i náročnější výcvik.
Zajímavosti, původ
Víme, že Keltové usídlení na Kontinentu, chovali chrta, který byl pravděpodobně potomkem chrtů, jejichž obrazy se dochovaly na egyptských malbách. Keltové v Irsku se podobně jako kontinentální kmeny zajímaly o chov chrtů, ale pravděpodobně byli jejich psi ještě větší, než jedinci starší variety na pevnině. Velcí irští chrtové mohli být hladkosrstí nebo hrubosrstí, ale následkem působení klimatických podmínek vlivů v Irsku pravděpodobně začali převládat drsnosrstí psi. První písemné doklady o těchto psech pocházejí z období římského konzula v roce 391 našeho letopočtu, ovšem tito chrti žili v Irsku již v prvním století našeho letopočtu. Tehdy změnil Setanta název plemene na Cu-Chulain (Culanský pes). Za zmínku stojí i to, že v 1.století našeho letopočtu Uiseneach na svém útěku ze Skotska s sebou vzali 150 takových psů. Irští chrti se nepopiratelně podíleli na vzniku skotských chrtů. Pár irských chrtů představoval od středověku do 17.století dar vysoce ceněný královskými dvory Anglie, Skotska i jinde. Tak se tito psi dostali do Anglie, Španělska, Francie, Švédska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Změna názvu plemene na vlkodava pochází pravděpodobně z 15.století, kdy bylo každé hrabství povinno chovat 24 vlkodavů a chránit tak stáda sedláků před vlky. Když byl za vlády Cromwella (1652) zakázán vývoz vlkodavů, podařilo se díky tomuto opatření udržet dostatečný početní stav těchto psů, ale postupné mizení vlků a neustálá poptávka ze zahraničí měla na konci 17. století za vinu snížení stavu vlkodavů téměř až k vyhynutí. Zájem o toto plemeno pravděpodobně vzbudila romantika a nové vlastenecké smýšlení. Jedině díky poměrně časté příbuzenské plemenitbě se podařilo vyšlechtit z irských vlkodavů opět upevněné plemeno; oprávněně se rozšířil názor, že výsledky chovu představují znovuzrození tohoto plemene. V roce 1885 byl založen klub pro irské vlkodavy a irský chovatelský klub řídil na své výstavě v roce 1879 zvláštní třídu pro toto plemeno. Dnes se irský vlkodav opět těší pozornosti, která mu byla věnována i ve středověku. Jako živoucí doklad irské kultury a jako dědictví keltské minulosti se těší se velkému zájmu. Irský vlkodav je doma mírný jako ovečka, při lovu je však odvážný jako lev. Dnes se kromě Irska chová v řadě dalších zemí.
